SONET O HVĚZDÁCH

 

Za chvíli vyjdou hvězdy, zažehne je tma,

snad neskryjí je mračna, temná a bouřná,

už jsou tu, září z výšin vesmírného dna,

přichází chvíle, tichá i tajemná.

 

Dnes hvězdy nevyjdou, vyšla jen jediná,

v trhlině mračen tak jasná, jiskřivá,

temnotou rozpoznat, co touha marnivá,

dotknout se dálek, jak střelka třpytivá.

 

Hvězdy nerozhání tmu, ukazují směr,

z tajemného kotle vesmíru si ber,

pochopit věčnost, dohlédnout k začátku,

 

pocítit závany Božího pláště,

ukrývá zrno věčného počátku,

v rotaci o všechno i každého zvláště.